Pracovní these Bernda Posselta pro Generální shromáždění 7.-9.2.2012 v budově Louise Weiss Evropského parlamentu, Strasbourg

Panevropská unie jako v roce 1922 do života uvedené nejstarší evropské sjednocovací hnutí bude brzy slavit své stoleté výročí vzniku. Dosavadní úspěchy evropského sjednocování jsou neoddělitelně spjaté se jmény obou osobností, které stály od roku 1922 až na samý práh 21. století na špici našeho hnutí. Nejprve Richard Coudenhove-Kalergi a poté jeho následovník Otto von Habsburg. Dnes se zde schází Panevropská unie se svými mnohými členskými organizacemi z celé Evropy a svou aktivní mládeží, aby spolu se svým současným předsedou Alainem Terrenoirem uvedlo do pohybu nový start našeho hnutí a tím i celkově další evropské sjednocování. V čím dál nebezpečnějším světě a čelem mnohým mezinárodním krizím pro nás existuje jediná odpověď: Panevropa !!

Chceme ji statečně a novátorsky postavit na následujících základech: evropská identita, evropská demokracie a evropská suverenita.

1.Evropská identita

1. Presidentka prvního přímo voleného evropského parlamentu, velká panevropanka Lousie Weiss, vyjádřila ve své první historické uvítací řeči 17. července 1979 myšlenku, že Evropa bez Evropanů nemá žádného smyslu. Naše vize Evropy je vize evropské občanské společnosti, v které se lidé aktivně angažují a utvářejí tak osud našeho kontinentu.
2. Panevropská unie bojuje za Evropu lidských hodnot, jejichž kořeny spatřuje v křesťanské víře, řecké filosofii, římském právu, v humanismu a osvícenství a zároveň pečuje o fascinující mnohotvárnost národů, národních skupin, států a regionů.
3. Již Richard Coudenhove-Kalergi definoval Panevropskou unii jako hnutí za evropský patriotismus, který rozšiřuje a korunuje tak patriotismus národní. Národní egoismus je zničující silou, která v ve svém konci nejvíce škodí právě egoistům. Jedině společně máme my Evropané a náš stoletími vyvíjící se evropský životní model budoucnost.
4. Jádro evropské ideje je osobní svoboda jednotlivce spolu s odpovědností za přirozeně vzniklá společenství, jako je především rodina. Hlásíme se k základním lidským právům, tak jak jsou ukotveny v lidskoprávní konvenci Evropské rady i v Evropské chartě lidských práv. Ty však musí být upřesněny a prožity. Platí to především o nedotknutelnosti úcty k člověku a z ní vyvěrající základní práva jako je právo na život, svoboda názoru, svědomí a víry, rovnost před zákonem, práva menšin a zrovnoprávnění muže a ženy.
5. Skutečná panevropská Evropa musí být jednoho dne pro všechny Evropany. Přes úspěšné východní rozšíření Evropské unie není toto dílo zdaleka završeno. Především se toto konečně týká urychlení přistoupení zemí ležících mezi Chorvatskem a Řeckem v evropském jihovýchodním prostoru. Dále pak chceme, jakmile toto bude jenom možné, umožnit přístup do EU i zemím ležícím východně od nás jako je Ukrajina, Bělorusko, Moldavská republika nebo Gruzie. Tyto státy mají stejné právo na Evropu jako jej mají dnešní členské země EU nebo jejich partneři zemí volného obchodu EFTA jako jsou Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko.

2. Evropská demokracie

1. Politický výraz lidských práv je demokratický právní stát. Pouze takové demokratické právní státy se mohou stát členskou zemí EU.
2. Demokratický právní stát jednotlivých členských zemí EU musí pokračovat na evropské úrovni. Proto bojujeme za další demokratizaci a parlamentarizaci Evropské unie.
3. K tomu samozřejmě patří posílení role Evropského parlamentu prostřednictvím společného volebního práva s volebními okrsky, které volené více přiblíží voličům, dále prostřednictvím pevného a jednotného jeho sídla ve Strasbourgu, dále prostřednictvím plného iniciačního práva při zákonodárných aktech a dále pak prostřednictvím dalšího posilování kontrolních práv vůči Evropské radě a komisi. Zároveň pokládáme za velmi důležité, aby se spolupráce Evropského parlamentu s národními parlamenty nadále institucionovala a zintenzivněla.
4. Generální shromáždění Panevropské unie ve Strasbourgu v roce 2012 navrhlo sloučení funkcí presidenta Evropské rady a předsedy Evropské komise s tím, že toto musí být pevně spojeno se svobodnou volbou této evropské vůdčí osobnosti Evropským parlamentem. Toto by byl první důležitý krok k vytvoření jednotné evropské autority, která je současně legitimizována parlamentní volbou a zároveň kvalifikovanou většinou v Evropské radě a v které se nadále mohou sdružovat všechny výkonné funkce na úrovni Evropské unie.
5. Duchovním a právním základem nové smlouvy o evropské demokracii se musí stát princip subsidiarity. Jako centralistický a byrokratický útvar by EU neměla žádnou budoucnost. Proto je nutné znovu prodiskutovat a upravit rozdělení kompetencí mezi národní a evropskou úrovni podle tohoto principu. Na mnoha úsecích potřebujeme více Evropy, někde naopak je potřeba více decentralizovat.
6. Svobodná Evropa potřebuje svobodný hospodářský pořádek sloužící svobodné konkurenci, inovaci a produktivitě s jasným etickým rámcem. Proto zastupuje Panevropská unie sociální a ekologické tržní hospodářství, které respektuje tvořivou sílu a na základě křesťanského sociálního učení tímto dává do zdravé rovnováhy subsidiaritu se solidaritou, osobní odpovědnost a závazek vůči obecnému dobru.

3. Evropská suverenita

1. Evropská suverenita a nezávislost jsou ohrožovány mnohými faktory: expansionistickými choutkami Ruska a Číny, čím dále více sílícím unilateralismem USA, hospodářským vzestupem východní Asie, destabilizací Afriky a Latinské Ameriky, novými fenomény jako je tkzv. kybernetická válka a monopolistickými tendencemi mezinárodních technologických gigantů jako je Google, amazon, Huawei, Apple atd.
2. Na tomto podkladě potřebuje multipolární svět dneška pevný evropský pól, který je konstruktivním partnerem všech těch, kteří stejně tak touží po míru a svobodě. Na základě mezinárodního práva musí však Evropská unie energicky vystupovat proti všem, kteří chtějí svých cílů dosáhnout násilím či svévolí. Proto požadujeme odstranění principu jednohlasného rozhodování v oblasti zahraniční politiky, funkční evropské ministerstvo zahraničí a evropskou armádu.
3. Evropa může těmto velkým výzvám čelit pouze budou-li jednotlivé členské státy vykonávat svoji zahraničně-politickou suverenitu společně, zvláště v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky, obrany, energetické bezpečnosti, obchodu, rozvojové pomoci, migrace, vědy a výzkumu, nových technologií, digitalizace, objevování kosmu, ekologie a ohrožení klimatu. K tomu je nutná silná společná vůle a jednání schopné instituce.