Na sjezdech politických stran, které proběhly v posledních měsících, poutaly pozornost médií především personální změny ve vedení. Je to pochopitelné, protože se z nich do jisté míry dá odhadnout, jaké změny ve směřování jejich politiky můžeme očekávat. Ve stínu poněkud zůstávala příprava na volby do Evropského parlamentu, ve kterých budou mít strany nejbližší příležitost změřit své síly. Kdo na víkendovém sjezdu Sociální demokracie očekával zápas o místa na kandidátkách a vášnivé debaty o volebním programu, byl zklamán. Pokud se snad něco takového odehrálo v zákulisí, je to nepodstatné, protože v politice se počítá především to, co se odehrává na veřejnosti. Promeškaná příležitost prezentovat lídra a svou vizi role České republiky v Evropské unii svědčí o dvou věcech: o malé vůli k vítězství a o malé schopnosti této strany vymanit se z provincionalismu, do kterého jí přivedly malicherné vnitřní spory.

Někdo se možná v této souvislosti zeptá, proč by nás to mělo trápit, když dvacet jedna poslaneckých míst v Evropském parlamentu máme jistých a tak je zkrátka obsadí jiné strany. Je to tak, jenže je třeba mít na paměti, že z hlediska zájmu naší republiky nejde jen o celkový počet mandátů, ale o účast v rozhodujícím proudu evropské politiky, který tvoří především lidovci, sociální demokraté, liberálové a zelení. V něm bude hlas sociálních demokratů slabší než v minulosti. Komunisté, občanští demokraté a v případě úspěchu Strany přímé demokracie i její poslanci, se programově vůči hlavnímu směru evropské integrace staví do opozice, čímž se odsuzují k bezvýznamnosti.

Podle vývoje preferencí lze očekávat, že největší počet mandátů v evropských volbách získá hnutí ANO, které se sice řadí k liberálům, ale kromě zájmu o dotace pro velké zemědělské podniky zatím žádnou propracovanou představu o tom, co dál s Evropskou unií nepředstavilo. Úspěchem našich křesťanských demokratů bude, když zůstanou na svém. Zda společná kandidátka STAN, TOP09 a zelených přinese synergický efekt, teprve uvidíme. Na úspěch se ovšem ještě těší Piráti, kteří však svou identitu v evropské politice teprve hledají. Shrnuto: Češi v nadcházející debatě o budoucnosti Evropské unie budou mluvit jenom tenkým hláskem. I ten by však byl důležitý, kdyby měli co říci.

Ti, kteří se rádi prezentují jako bojovníci za české zájmy, zatemňují, že většina těchto zájmů je totožných se zájmy Evropské unie. V našem zájmu totiž je, aby se Evropa v globálním měřítku stala silným partnerem světových velmocí, jako jsou Spojené státy, Čína Indie, Rusko; aby tedy vystupovala jednotně a dokázala zajistit svou obranu proti vnějším hrozbám, svou energetickou i kybernetickou bezpečnost; aby se stala technologickou velmocí a tím si připravila ekonomický potenciál i v nových podmínkách. Naše členství v Evropské unii nám poprvé v historii přináší příležitost podílet se na řešení světových problémů; je smutné, že jí nedokážeme využít.

4. 3. 2019 Daniel Kroupa

Text byl napsán pro Český rozhlas.