Ve dnech 1. a 2. října 2016 konal  v Praze XXIV. kongres Panevropské unie Česko, na němž přednesl předseda doc.Rudolf Kučera následující referát. Podrobnou zprávu přineseme později.

Islamizace Evropy nehrozí, politikové pouze straší, aby uspěli u voleb

Evropská unie si od samého počátku byla vědoma toho, že jedním z jejích poslání je utlumit nacionální rozpory a zabránit, aby ovlivňovaly vztahy mezi evropskými státy. Vrcholem nacionalismu byla situace před a po první světové válce. Proto po první světové válce vzniknul projekt sjednocené Evropy Richarda Coudenhove-Kalergiho.

Dlouhá desetiletí po druhé světové válce se tento projekt dařilo uskutečňovat. Nacionálními vášněmi zmítaný konflikt vypukl až v devadesátých letech za hranicemi EU, na Balkáně. Hrůzy tohoto konfliktu překonaly všechna nejhorší očekávání, vrcholem byla Srebrenica, genocidní akce srbských bojovníků za Velké Srbsko za nečinného přihlížení jednotek OSN. Něco podobného se odehrávalo ve Rwandě a proto mluvit dnes o nějaké možné roli vojsk OSN v boji proti terorismu je naprosté historické ignorantství. V důsledku války na Balkáně odešlo do Evropské unie několik set tisíc lidí a téměř všichni byli přátelsky přijati v zemích, kam zamířili, nikoho nezajímalo, zda jsou muslimové nebo křesťané či bezvěrci. V Československu je vítal například prezident Václav Havel. Podle jedné z oficiálních statistik se poté do České republiky v letech 2005-2015, čili po vlně přistěhovalců z Balkánu, přistěhovalo 540 tisíc migrantů, nejvíce Ukrajinců, Slováků, Vietnamců a Rusů. A opět nevznikly žádné větší problémy. Co tedy způsobilo tak obrovskývýbuch nenávisti a averzí v posledních dvou letech vůči přistěhovalcům z Blízkého východu, zvláště za situace, kdy u nás, v Maďarsku, na Slovensku nebo v Polsku jich je nepatrné množství, počítajících se na desítky nebo stovky osob?

Začnu ovšem z globálnějšího pohledu. Podle úřadu pro uprchlíky OSN překročil v minulém roce poprvé počet utečenců počet 60 milionů lidí. Utíkají z domovských zemí, většinou před válkou, hladem, žízní, ale podle OSN 86 % z nich zůstává v rozvojových zemí, Turecku, Jordánsku, Libanonu, Alžírsku, Libyi atd. Jen asi 14 % se jich odvažuje se všemi riziky na cestu do Evropské unie, o níž mají velmi zkreslené představy. Evropa si těchto migrantů nikdy moc nevšímala, zabývala se pouze rozvojovou pomocí, která měla zmírnit chudobu a tím bránit migračním pohybům. Ukázalo se ovšem něco jiného. Čím větší rozvojová pomoc, tím větší migrace. Chudí lidé, kteří nemají na cestu do Evropy, získají díky této pomoci alespoň nějaké prostředky, které pak použijí na cestu. Což neznamená, že by se neměla rozvojová pomoc poskytovat, pouze bychom si neměli dělat iluze, že s její pomocí zabráníme migraci. Nestačí poslat někam nějaké peníze nebo potraviny a čekat, že domorodci v klidu zůstanou doma. Mnohem účinnější prostředek je jinde. Pokud se v Evropě přijmou práce schopní a kvalifikovaní lidé z rozvojových zemí, budou vydělané peníze z větší části posílat domů. Podle Světové banky přesáhly tyto prostředky v minulém roce přes 500 miliard dolarů, což je téměř třikrát víc než oficiální rozvojová pomoc.

Někteří politikové a také ekonomové tvrdí, že pokud se omezí migrantům přístup k sociálním systémům přijímacích zemí, jejich motivace pro migraci výrazně poklesne. Je to tvrzení hodně rozšířené a přitom naprosto proti zdravému rozumu. Z čistě ekonomického hlediska jsou logicky hlavní motivací většiny migrantů vyšší mzdy, než mohou dostat doma. To platí jak pro českého lékaře, tak syrského řemeslníka. Stejně jako dělníky na stavbách v Dubaji, kde nemají žádné sociální dávky. Další lží je, že migranti berou práci domácím lidem. Podle německých analýz se ukázalo, migranti, a to i kvalifikovaní, nestačí na vysoce technologicky náročné moderní provozy a musí se spokojit s méně kvalifikovanými pracemi. Svaz německého průmyslu sliboval kancléřce, kolik uprchlíků zaměstná a dnes vidí, že to byl poměrně velký omyl. Navíc, méně kvalifikované práce jsou doménou domácích bývalých přistěhovalců, takže nanejvýš noví přistěhovalci berou práci těmto lidem a ne domácím kvalifikovaným zaměstnancům. A tak by bylo možné dlouho pokračovat, jenže jak víme, odborné, statistikami podložené argumenty nenalézají sluchu proti záplavě ideologických a populistických tvrzení různých politiků a politických stran. Náš prezident Zeman chrlí jeden takový výmysl za druhým, ale dělá to jen proto, aby získal body v připravovaném volebním tažení za své druhé zvolení do úřadu prezidenta.

V čem tedy vidím tragédii Evropy, nebo přesněji řečeno, Evropské unie? Není to v její struktuře, v jejich institucích nebo vedoucích orgánech či v zakládajících smlouvách. Evropská unie v tomto ohledu nepotřebuje žádné větší reformy! Tragédií je ohromné populistické zneužití strachu evropských občanů z většího množství migrantů islámského vyznání, čili lidí z jiné kultury a prostředí jiných hodnot. Kdejaká politická nula vycítila příležitost se ukázat a získat nějaké občany na svou stranu. Nejlacinější tvrzení: že Evropa údajně bude zaplavena miliony muslimů, kteří ji budou chtít předělat podle své víry. Ozývají se ze všech stran výzvy, abychom bránili naše evropské hodnoty a je úplně jedno, že velká většina hlasatelů tohoto boje nemá o těchto hodnotách ani ponětí. Bránění evropských hodnot je prázdné politické heslo. Posledním příkladem je iniciativa proti islamizaci Evropy a na obranu evropské kultury a hodnot. 39 téměř neznámých politiků z českého Parlamentu se zoufale snaží na sebe upoutat pozornost veřejnosti prázdnými hesly. Jenže: Buď jsme Evropané a křesťané, pak my sami jsme tou hlavní hodnotou Evropy a naše odvaha a přesvědčení naší hlavní zbraní, nebo jsme jen obyvatelé jednotlivých národních států a pak se ubráníme jen pomocí zdí a hrubého násilí, jak to navrhuje náš prezident.

Šíření strachu se stalo hlavní zbraní nepřátel Evropské unie a k tomuto šíření strachu se přidala značná část médií, alespoň u nás, a tím jenom utvrzovala názory veřejnosti, že Evropská unie není schopná evropské občany bránit. Rychle se rozšířilo další prázdné politické heslo, že Evropská unie selhala a ukázalo svou neschopnost přežít. Můj názor je, že Evropská unie je skvělé dílo, které není a nebude nikdy dokončené, protože závisí na vůli dvaceti sedmi značně rozličných evropských států a jejich občanů. Nikdy nemůže být dosaženo úplné jednoty těchto států, Evropská unie by se musela mnohem víc integrovat, což ale většina jejích členů nechce. Ano, Evropská unie a nikdo na světě nebyl připraven na tak velkou migrační krizi. Unie měla sice poměrně přesné informace o situaci na Blízkém východě po neúspěchu tzv. Arabského jara, věděla, kam utíkají lidé ze Sýrie před řáděním zločinného systému prezidenta Asada a islamistických teroristických skupin, ale byla zaskočena obrovskou vlnou uprchlíků nejen z Blízkého východu, ale také z Balkánu, například z Kosova, z Afghánistánu, Pákistánu, Bangladéše a k tomu musíme přidat i uprchlíky z Afriky. V prvních vlnách tvořili tito lidé téměř 40% uprchlíků. Unie, především Německo a kancléřka Merkelová nereagovali chybně, ale reagovali v duchu evropských hodnot a zákonů. Především těch, které ukládají pomoci lidem, kteří utíkají z velmi vážných důvodů před ohrožením života. Díky Bohu, Evropská unie se ukázala jako společenství států, opírající se o určité hodnoty. Jenže záhy se ukázaly vážné problémy.

První byly pokračující teroristické útoky, nebyly to již útoky organizované Al-Kajdou, ale lidmi, které připravil a vybavil tzv.Islámský stát. Někteří, zdůrazňuji někteří, přišli do Evropy s migrační vlnou a spojili se domácími skupinami spících teroristů, kteří měli francouzské, belgické či jiné občanství. Jejich počet neznáme, jednalo se zhruba o stovky, možná pár tisíc lidí. Jsem přesvědčen, že domácích, tzn. evropských teroristů, je víc než teroristů, kteří přišli zvenčí. Pak jsou také tzv. létající teroristé, tj. občané ze zemí EU, kteří se pohybují mezi Unií a rizikovými zeměmi, jako je například Pákistánu a transferují ideje a instrukce nazpět do Evropy. Pochopitelně za peníze z islamistických fondů. Kolosální omyl je tedy tvrdit, že migrační vlna je úzce propojena s terorismem. Tato lež jen záměrně probouzí strach a obavy z migrantů, aby z tohoto strachu bylo možné něco politicky vytěžit.

Další velmi nepříjemnou věcí byl postoj zemí tzv. V 4, Visegrádské skupiny. Byl jsem u jejího vzniku, od konce osmdesátých let jsem v samizdatu vydával časopis Střední Evropa, v němž byly rozebírány možné podoby středoevropské spolupráce poté, co padne komunismus. Časopis vychází dodnes a mezi spolupracovníky patří i zde přítomný Bernd Posselt. Původní myšlenkou založení Visegrádské skupiny byla spolupráce bývalých komunistických zemí s cílem společně se připravit na vstup do Evropské unie. Před tímto vstupem se zbavit tradičního nacionalismu a šovinismu formou spolupráce na různých projektech. Spolupráce se víceméně dařila, i když jí například Václav Klaus rozhodně nepodporoval, na rozdíl od Karla Schwarzenberga. Jenže migrační vlna vše změnila. Řada středoevropských politiků si na údajné ochraně vlastních národních států a jejich obyvatel před muslimskými migranty chtěla a chce znovu upevnit vlastní kariéru, poškozenou neúspěšnou hospodářskou politikou. Středoevropské státy, s částečnou výjimkou České republiky, beznadějně zaostávají za západní Evropou v životní úrovni (především v platech a důchodech) a dostávají se pod palbu kritiky domácí veřejnosti. Jenomže snaha uzavřít vlastní národní státy, opevnit je a šířit strach nikdy nebyla a nebude evropskou cestou, ale velmi riskantní cestou nazpět do minulosti. Vrcholem invence mnoha středoevropských politiků je stavění plotů a zdí, které ovšem žádné zásadní problémy neřeší. Heslo ne kvótám, ano plotům, je trapné.  Z čistě politologického hlediska je to cesta k tzv. demokratickému fašimu, to znamená, že se vlády začnou opírat o referenda, v nichž hlavně hlasují masy neinformovaných a zmanipulovaných občanů a ze strachu přijímají rozhodnutí, která jsou v rozporu s evropskými pravidly. Prvním krokem k tzv. demokratickému fašismu je demontáž právního státu, která dnes probíhá v Polsku nebo Maďarsku. Demontáž, která ohrožuje svobody a práva občanů víc než jakákoli jiná nebezpečí, včetně islamismu.

Rizika navíc nesmírně zvětšuje úporná a nákladná snaha ruského vedení státu využít strachu z migračních vln k rozvrácení Evropské unie. Rusko financuje mnohé extrémistické politické strany a skupiny, které chtějí odstranit stávající vlády, například v Německu kancléřku Merkelovou, a nastolit proruské poměry. Rusko financuje ohromný propagandistický aparát, který chrlí jednu lež o islámských migrantech za druhou a vnáší do Evropské unie strach a pochybnosti. Na to měla Unie reagovat mnohem dřív a razantněji. V současné době používá Rusko k prosazení svých zájmů v České republice i dva prezidenty, bývalého prezidenta Václava Klause a současného Miloše Zemana. Shodou okolností se v těchto dnech sjeli na Rhodu na pozvání bývalého spolupracovníka KGB a dnes spolupracovníka prezidenta Putina, který je na sankční listině Spojených států, aby odtud obhajovali politiku ruské vlády a zpochybňovali postoje Evropské unie. V té době se sjeli přední světoví státníci do Izraele na pohřeb Simona Perese, aby se přihlásili k hodnotám, které ztělesňoval.

Migračním vlnám nelze zabránit, pokud budou na Blízkém východě nebo v Africe strašné zločinné režimy, jako je prezidenta Asada (podle statistik utíkala většina uprchlíků před Asadovým režimem) v Sýrii, nebo zabijácká Islamistická uskupení v řadě arabských zemí, pokud v těch zemí bude hlad a bída. Lidé budou utíkat, budou se pokoušet s nasazením života uniknout ze strašných poměrů, v nichž žijí. Je na to jen pár receptů. Rychleji oddělovat ty, kteří mají právo na asyl a ty, kteří musí být odmítnuti a vráceni. Na tyto procedury musí být nasazeny mnohem větší evropské síly než doposud a nelze se spoléhat na Turecko, protože se do něj nikdo nechce vracet, zatím bylo vráceno pouze asi 600 migrantů. Debaty o kvótách nemají valného smyslu, protože ti, kdo necítí žádnou evropskou solidaritu s těmi, kdo jsou vystaveni mnohem většímu tlaku migrantů, jako jsou třeba Řekové nebo Italové, nemá cenu donekonečna diskutovat. Tito lidé sice mluví o křesťanství a evropských hodnotách, ale ve skutečnosti se pouze bojí porážky u voleb. Úspěch u voleb je tím nejvyšším kritériem, kterému se podřizuje vše. Jakoby se naplnila slova Charlese de Montesquieu, politického filosofa z 18. století, že jediným skutečným obsahem demokracie je otázka, kdo a jak bude volit.

Dalším krokem k nápravě poměrů je podporovat ty politiky, kteří nešíří populistické výmysly a snaží se odvážně čelit těm občanům, kteří jim propadli. Naopak šíří odvahu a vědomí, že Evropská unie je jedinečné dílo evropské historie, které nelze přenechat Putinovi, Klausovi nebo Zemanovi a dalším, aby ho zničili. Takových politiků je pochopitelně málo, ale zcela jistě mezi ně patří kancléřka Merkelová. Nejlepším způsobem ztělesňuje skutečnost, že Evropská unie je organismem, který je schopen se učit, nalézat způsoby, jak napravit chyby, ale při zachování určitých principů, na nichž Unie vznikla. A poslední slovo: britský konzervativní myslitel Edmund Burke razil zásadu, že politiku nelze dělat jen rozumem, ale také pomocí emocí a i předsudků. Tento přístup si v poslední době osvojili spíše nepřátelé Unie, ale způsobem velmi nebezpečným. Je na čase, abychom se s nimi pustili do zápasu a pokoušeli se znovu získat evropské občany pro podporu Unie, jejích institucí a obnovit víru v její schopnost překonat i ty nejtěžší překážky a problémy.