Vážení a milí přátelé, kdysi dávno (již jsem to jednou někde popsal) mi osud přivál zajímavou zkušenost. To jsem měl již za sebou různá studia filozofická a historická, když mi můj tehdejší zeť David Němec (syn Dany Němcové) poradil, abych si pro odpovědi na různé otázky životní zašel na jednu pražskou adresu. Řekl mi doslova: půjdeš do Vyšehradské 2. Projdeš průchodem a uvidíš před sebou schodiště. Vyjdeš po schodech a vejdeš do takové kanceláře. Zdánlivě tam nikdo nebude. Takže zakřič, že jsi tam. Učinil jsem tak. V oné kanceláři se náhle zpoza stolu vynořil muž, tehdy již snad vypadal trochu […]
Číst dál